Lidský život je sice pomíjivý, ale trvanlivost elektronických nosičů dat je ještě kratší. Chcete-li uchovat pro sebe a svoje potomky něco důležitého, svěřte se raději papíru. Onehdy jsme se ženou po dlouhém odhodlávání podstoupili úklid sklepa a garáže. Kromě údivu nad tím, co je člověk za pár desítek let schopen nahromadit za haraburdí, jsme našli vzácné poklady v podobě různě vyzdobených psaníček našich dcer, psaných v dobách, kdy jazyk český teprve objevovaly.

Před lety jsem si povzdechl nad tím, že psaní esemesek nepatří k mým oblíbeným činnostem a pokoušel jsem se používat jen písmena psaná prvním dotykem. Bohužel, běžné mobily nabízí na „první dotyk“ jen písmena a, d, g, j, m, p, t, w. Nicméně i z nich člověk křížovkář a luštitel přesmyček může sestavit zprávu. Když jsem podobnou zprávu uveřejnil v prvním vydání mých nápadů, vyprovokovalo to mého otce k tomu, aby ve svých téměř osmdesáti letech napsal první esemesku na vypůjčeném mobilu. A jako velký milovník luštění a hádanek použil samozřejmě jen ona prvodotyková písmena.

Dlouho jsem si tuto textovou zprávu uchovával ve svém mobilu. Její vzácnost znásobila smutná skutečnost, že to byla nejen první, ale i poslední esemeska, kterou můj otec napsal předtím, než odešel luštit svoje oblíbené sudoku do věčných luštišť. Bohužel, onu esemesku už nemám a její obsah zmizel ve virtuálním nebi. Zapomněl jsem si ji opsat na trvanlivější nosič. Třeba na papír nebo kus dřeva, kůry, lasturu či placatý kámen. Příliš jsem spoléhal na elektronické nosiče informací. Jednou jsem mobil vypnul a už nezapnul. Něco uvnitř zpřeházelo bity, splašilo magnetická pole, přepálilo titěrné obvody nebo spáchalo jinou fyzikálně chemickou a hlavně nevratnou akci likvidující i onu památeční textovku.

Patrně každý uživatel počítače, zvlášť poté, co několikrát musel přeformátovat nebo vyměnit disk, pravidelně zálohuje data na CD nebo DVD disky. Popíše je lihovým fixem a pečlivě uloží na suchém místě. Můj pocit bezpečnosti takového archivu značně zviklala nedávná zkušenost, kdy jsem asi z pět let starého cédéčka chtěl něco zkopírovat. Marná snaha, nenašel jsem tam nic, data jaksi vyšuměla. Jediné, co se dalo přečíst, byl ten nápis lihovým fixem na jeho povrchu. Teprve pak jsem začal zálohovací média kombinovat, ale tak či tak víra má byla navždy nalomena.

Věřím ale, že i za sto let, moji praprapravnuci či praprapravnučky, pokud náš rod nepostihnou požáry nebo neplodnost, si budou moci přečíst, co jejich sedmileté prapraprababičky psaly svým rodičům. Zatímco všechny sebevtipnější nebo sebegeniálnější esemesky a maily budou dávno vymazány a ztraceny, kousky papírů a zažloutlá psaníčka v krabicích na půdách, ve sklepech a garážích budou stále připraveny vypovídat, potěšit a pobavit.

Autor: PhDr. Michael Babka, ředitel vývoje Soliditet Pokračování 23. ledna 2012