Stačí málo. Třeba aby zkolabovalo to či ono tlačítko u vaší klaviatůry PC či noutbuku, a u slabší povahy to rozhodí psychiku.

Jak mám, proboha, dopsat mail? Zrovna pospíchám na poradu a náš boss vždy nadává, když musí odkládat svůj úkol kvůli mojí pomalosti. Napsat zákazníkovi, aby zaplatil, co má, když u smlouvy již končí platnost. Či jakoukoliv jinou zásadní zprávu. Připadám si, jako by mi ruku uťali. Já si snad musím vzít tři ibalginy a cvaknout si vizoura. Aspoň si dám silnou kávu. Třískám do toho kusu plastu a nic. Samohláska odmítá spolupracovat. Ajťák by si asi poradil stisknutím ALT 69 (či ALT 101), kdo si však má pamatovat takovou kombinaci?   Psychiku lidí informační doby zviklá každá hardwarová i softwarová porucha. A to vám zbylo aspoň 97 % znaků na psaní. Co když vypadnou další?

Co kdybychom to vzali jako výzvu? Vždyť lidský vývoj postupoval dál zrovna díky činům, co zdolávaly závady, vyvrátily dogmata a dosáhly vrcholů, i když ostatní pochybovali. Lidstvo by sotva pokročilo k současným výdobytkům, kdyby od prvopočátku oplývalo pohodlím. Kolik úsilí bylo nutno vynaložit, kolik pokusů opakovat, abychom mohli brouzdat po síti v pohodlí domova?  A tady náš zhýčkaný občan naráží na pouhou zadrhnutou samohlásku.

V. Wright napsal rozsáhlý román „Gadsby“, aniž použil týž znak a přitom angličtinu dost často provází. Tak piš mail jako on. A kdyby ti snad připadl úkol napsat cosi jako: Dle evropské směrnice se tele i sele sice mele, ale do hamburgerů jen omezeně, tak i s tím si poradíš. Například: Ačkoli Unijní pravidla povolují šrotovat maso mladých krav i prasat, mlít to do známých karbanátků, kdysi vzniklých v přístavu na Labi, však často zakazují.

Autor: PhDr. Michael Babka, ředitel vývoje Soliditet Pokračování 25. ledna 2012