Kdo se moc ptá, málo googlí

Kdo má rád knihy a současně neignoruje fenomén doby zvaný internet, musí se vyrovnat se skutečností, že veškerý psaný text jednou bude vyhledatelný, či přesněji vygúglovatelný. Jediné, co tomu zatím brání, jsou autorská práva. Už nebudete muset přečíst spousty stránek, abyste zachytili myšlenku, která ve vás navždy uvízne.

Už nebudete muset projít knihovny a antikvariáty při hledání knihy svého života, jak o tom píše třeba Carlos Ruiz Zafón. Už nebudete pracně prohledávat svazky, abyste našli těch několik úžasných vět, kterými spisovatel popsal to, co právě prožíváte, nebo abyste si vyvolali vzpomínku na doby, kdy vám někdo předčítal ty sladké příběhy. 

Prostě napíšete do vyhledávače, co vás trápí, a dozvíte se nejen, kde se na to dá koupit zaručeně nejlepší lék (to už ostatně funguje), ale taky v kterých románech a básních se o tom epicky či lyricky pojednávalo. A pak už jen kliknete na vybraný odkaz a uvidíte přesně tu část knihy či přesněji hledaná slova (pár vět před a pár vět za). Nač se hrabat v stovkách stránek? Pravda, ještě jsou ty licenční meze a patrně bude potřeba vychytat dětské nemoci. Všechny ty milióny knih v různých jazycích samozřejmě nikdo nepřepisuje. Naskenují se a chytré programy pak obrázky převedou na text. V tom je ale trochu háček, zvláště když některé jazyky a styly písma se vyznačují různými kudrlinkami a nemají jen těch pár jasných znaků latinky. Zatím se totiž, když hledáte třeba krále Ubu, najde i švabachem napsané slovo „lidu“, které pro robota vypadá skoro stejně.

Na druhou stranu je úchvatná představa že zapíšete-li do vyhledávacího okna slova: „cesty kal mu roucho neposmoutí“, tak nejenže nedostanete vynadáno, co to píšete za nesrozumitelné archaické bláboly, ale brilantně za zlomek vteřiny zjistíte, že zbytek textu najdete v Nerudových Zpěvech pátečních. Zákonitě se naskýtá otázka, kterého asi šílence mezi několika miliardami uživatelů internetu by vůbec napadlo taková slova v globální síti vyhledávat. Vyhledávače sestavují žebříčky nejčastěji hledaných slov a s velkým náskokem první místa obsazují výrazy, které se stydím napsat i po desáté večer. „Neposmoutěné roucho“ se usadilo dozajista na místě posledním. Možná na předposledním, protože jsem ten skvost jazyka českého zadal už dvakrát. A možná se někdo z vás přidá.

„Internet je savou houbou pro kraviny. Snadný zdroj snadných odpovědí a otázek“, řekl nakladatel Daniel Podhradský. Třeba možnost vygúglovat i obsahy beletrie a poezie přispěje k vyrovnání, ke kompenzaci těch „nasátých kravin“. Občas, když zadáme spojení slov, dostaneme jako odpověď i odkaz na skutečnou knihu. Dejme tomu, že si ji seženeme (nebo stáhneme) a možná, jaký to zázrak, i přečteme.

Autor: PhDr. Michael Babka, ředitel vývoje Soliditet Pokračování 22. února 2012